Říjen 2017

"Boj"

31. října 2017 v 3:33 téma týdne
Shánění jídla. Starost o rodinu a kamarády. Udržování zdraví.
Jednoduše touha po přežití.
Denodenně se setkáváme s různými překážkami, které musíme dřív nebo později překonat.
Ať už to jsou ztracené klíče, těžká zkouška ve škole a nebo pracovní pohovor.
Každý vede svůj vlastní boj. Možná dokonce sám se sebou. To je zrovna můj případ.
Maturita za rohem, přihláška na výšku a do toho se pletou osobní problémy, které značně ovlivňují mé soustředění na cokoli. Pomalu ztrácím motivaci snad ke všemu a občas cítím, že svůj boj prohrávám. Každé ráno vstávám, jakobych snad věřila v lepší zítřky, a že jednou budu vstávat opravdu s chutí do života, ale zatím se nic takového neděje.
I přesto, jak pesimistický pohled mám na život obecně si myslím, že vzdávat se té šance něco ve svém bytí změnit je škoda.
Najít něco, co člověka bude bavit a na co se bude celý den těšit, je ten nejlepší způsob, jak si ten boj zjednodušit.
Psaní. Malování. Focení.
Cokoli. •

malířka

30. října 2017 v 3:33 storky
Stála před zrcadlem a vlasy si svázala do drdolu. Sedla si na stoličku, ruce složila do klína a povzdechla. Vzala do ruky štětec a namočila ho do barvy. Jemnými tahy rozetírala barvu po plátně, neodvážila se ani mkrnout. Tvořila své mistrovské dílo a já byl jejím svědkem. Loktem strčila do krabičky se štětci, která s velkou ranou spadla na podlahu. Polekal jsem se a utekl. Trhla sebou, posbírala štětce a dala je zpět do krabičky. Odvážně jsem se vrátil, a tentokrát si sedl o něco dál. Odhrnula si pramen vlasů z obličeje a pokračovala.
Rychlost její práce se mrknutím oka vymkla kontrole. Ruce i obličej měla čím dál tím špinavější, ale výraz spokojenější. Nepřestávala se soustředit a její emoce létaly všude kolem. Všechny se prostřednictvím barev ukázaly na obraze a společně tvořily dokonalou kopii její osobnosti.
Opět zpomalila, dodělala poslední detaily a odložila štětec. Vstala, všechny štětce i paletu umyla a poté si umyla i ruce. Rozpustila si vlasy a protáhla se. Vzala si do ruky sklenici vody a pyšně sledovala svůj výtvor. Usmála se. Odložila sklenici a vzala mě do náručí. Pořád se usmívala a já spokojeně předl. •