delirium

8. listopadu 2017 v 14:39 |  storky
Měl na sobě oblečení, které nebylo jeho a stál uprostřed neznámé místnosti. Přesto se cítil skvěle. S dětskou zvídavostí si prohlížel pokoj a fascinovalo jej úplně vše. Od dřevěných skříní až po kresbičky na zdi. Žárovka visící ze stropu zablikala, polekal se a všiml si, že nikde nevidí okna. Začínal pociťovat úzkost.
Zmateně se rozhlížel a hledal možnost, jak se odtamtud dostat pryč. Dveře. Velké černé, poškrábané dveře. Neměl jinou možnost. Sáhl po klice a o chvíli později už byl na tmavé chodbě. Na stěně nahmatal vypínač a oslnilo ho jasné žluté světlo. Rozbolela ho z toho hlava.
Rozkoukal se. Byly tam jediné schody a ty vedly nahoru. Vydal se na cestu. Dostal se přímo do dalšího pokoje. Vypadal úplně stejně, jako ten předtím. Stejné kresby, bez oken a dokonce i ty samé dveře. Otočil se zpět ke schodišti, ale už tam nebylo. Polkl a zhluboka se nadechl.
Opět šel ke dveřím a opět byl na chodbě. Už věděl, kde je vypínač, zmáčkl ho. Stejné oslnivé světlo, stejné schody. Šel nahoru a už potřetí byl v tom stejném pokoji.
V hlavě se mu honilo plno myšlenek. "To přece nemůže být pravda", říkal si. Nemohl dýchat. Nábytek se začal různě vlnit a měnit barvy. Připadal si, že padá do nějákého víru. Černo.
Pomalu otevřel oči. Ležel na zemi ve svém pokoji. Všechno ho bolelo. Když vstal, všiml si, že všude kolem jsou rozsypané prášky a vedle leží prázdná krabička. •
 


Komentáře

1 Adel Adel | Web | 9. listopadu 2017 v 17:12 | Reagovat

Teda musim se pžiznat že jsem četla a byla napjatá :)

2 Jana Jana | Web | 10. listopadu 2017 v 13:07 | Reagovat

Hustý! Neuvěříš tomu, ale měla jsem husí kůži! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama