Prosinec 2017


škola,škola,škola

7. prosince 2017 v 17:41 myšlenky
Na zítřek se musím naučit na test z bioly a jednu maturitní otázku do němčiny.
Budu se to učit? Ne. Štve mě to? Ne.
Stresovat se se známkama nemá smysl. Nikdo se vás nebude ptát co jste dostali z toho a toho testu. Nikoho to nezajímá a vám to akorát ubere zdraví a čas, který jste mohli věnovat něčemu užitečnému.
Moje současná strategie je, že pokud to není můj maturitní předmět, tak to hrotit nebudu. Sice němčina je jeden z nich, ale to už jsem uměla na minule, takže pohodka. Jakože fakt. Prostě to učení pro mě ztratilo smysl. Nehodlám trávit hodiny a hodiny učením se věcí, které mi v praktickém životě budou k ničemu. Dostanu jedničku. Wow. A co? K čemu? Spousta věcí se dá naučit i bez nekonečného šprtání nazpaměť.
"Gympl je od toho abyste se naučili, jak se učit"...vždycky jsem myslela, že na gympl chodí jen chytří lidi. Ale jak se kouknu na moji třídu, tak většina prochází jen díky tahákům a opisování. To je ta elita národa. Nejlepší mozky z okolí. Jasně. Hrozně přeceňované ty gymply.
Je sice obdivuhodné, když někdo zná dějiny celé zeměkoule a nebo dokáže popsat každou buňku všech brouků, ale pokud se tomu člověk nechce věnovat, tak k čemu to je těm ostatním?
Prej je důležitý všeobecný přehled. Jenže to obvykle končí tím, že člověk toho má umět tolik, že se na to v závěru vykašle, protože je toho prostě moc. Zavedla bych tady ten všeobecný přehled jen do třeťáku. Aby byl ten poslední, čtvrtý rok jen o přípravě na maturitu a výšku. •


2/12/2017

2. prosince 2017 v 18:15 myšlenky
Zase se mi nahromadilo pár myšlenek, o které mám potřebu se podělit.
Začala bych školou. Konečně jsem si vybrala 100% obor. Anglický jazyk a literatura (možná v kombinaci s němčinou, uvidíme) A podpora rodičů? Mamka, že okej když mě to bude bavit, ale nevěří tomu. Taťka si ze mě v podstatě dělá srandu, že si nenajdu práci a jestli jo, tak bude mizerně placená. No, cítím se.. uražená? Dotčená? Jasné, jsem citlivka. Ale i tak. Děkuji za podporu, rodino.
Co je teď ale moje dilema, jestli do Ostravy nebo do Olomouce? Do Ostravy jsou jednodušší příjmačky, ale zas je to blízko, takže bych pořád bydlela doma. Což úplně nechci. Nemám tady klid na učení ani teď. V podstatě nikdo nebere v potaz, že maturuju a akorát mi přidávají domácí práce navíc. Jak maturovala ségra, tak pokaždé když řekla "Učím se", všichni od ní dali ruce pryč. A já? "Učím se" "Tak si dej pauzu a povysávej a vynes koš" Opět děkuji.
Možná je to jen pocit, ale připadá mi, že až mí rodiče dávají až moc najevo, že ségru mají radši. Nevím, jsem takový vyvrhel tady. Chce se mi brečet, ale musím se smát, protože je směšné, jak mi pak mamka řekne, že jsem hodná když udělám něco co mi vyloženě nakáže a přitom ztratím hodinu, kterou jsem se mohla učit. Jako.. k čemu mi je, že jsem hodná, když se mnou potom jednají jak s nějákým výrostkem, co si o sobě moc myslí a pak mají kecy, že nic nedělám a jen sedím u počítače.
Proboha.. já chci pryč.
Další "problém" mám s přítelem. Teď je to mezi náma sice v pohodě, ale přijde mi, že cokoli řeknu, tak přehlédne a jde dál. Řekne něco ve stylu "to bude dobré" a konverzaci svede na jiné téma, nebo začne mluvit o tom, jak to měl taky tak, ale teď už je to dobré. A když mu řeknu, že na mě sere, tak se urazí s tím, že to já seru na něho. Jako pardon, ale občas mi připadá jako primadona. I když ví, jak na tom jsem a že mě nemůže jen tak odbýt, tak nedává moc úsilí do toho, aby mi bylo líp nebo tak. On je hodný kluk a i když se zajímá jak se mám, moc to neřeší. Já tu pro něho jsem pořád.. taky by mohl být.
Co se to sakra děje v poslední době? Připadám si jak v nějáké mlze. Nikdo mi nerozumí a každý mě přehlíží. •